Hrach Petr

Nar. 30.7.1955. Sušický karikaturista a ilustrátor. S malováním začal už jako malý kluk, ale je pravdou, že nejdříve spíše modeloval a až poté začal kreslil. V sedmé třídě vyměnil modelínu za tužku a začal vydávat s kamarádem školní časopis, do kterého kreslil obrázky a karikatury. Tehdy zjistil, že tohle ho baví. Kreslil si tam ty svoje panďuláky.

Jeho osudovou chybou bylo tehdy odmítnutí studia na střední umělecké škole, na kterou by ho vzali bez talentových zkoušek na základě jeho dosavadních úspěchů v umělecké tvorbě. Ale jelikož měl silné citové vazby na rodiče a kamarády, rozhodl se, že zůstane v Sušici. A tak skončil na SZTŠ. Osud to tak zamíchal, že nakonec pracoval v Papu jako topič.

Jeho život ale nebyl zdaleka nudný. V roce 1979 podepsal Chartu 77 a nestačil se divit: výslech střídal výslech na StB, zadržení na osmačtyřicet hodin na Borech v Plzni nebo v Ostrově Nad Ohří. V té době pro něj nepřicházelo v úvahu posílat kreslený humor do Dikobrazu, což byl humoristický týdeník ÚVKSČ. Své panďuláky sice nepřestal kreslit, ale kreslil již jen do šuplíku.

Když se v roce 2003 seznámil se svou ženou Olgou, malířkou a výtvarnicí, autorkou většiny textů kresleného humoru a první kritičkou, přinutila ho, aby své kresby poslal do novin. Hned první pokus vyšel. Klatovský deník od té doby zveřejňuje jeho obrázky. Své kreslené vtípky publikuje ve čtyřech českých a slovenských časopisech a novinách.

Posledních deset let mimo karikatur ilustruje články v Zahrádkáři a hlavně ilustruje humorné povídky v Myslivosti. Zejména spolupracuje se svým tchánem Ing. Leem Valou (autorem povídek). Z této spolupráce vzešly prozatím tři knihy o myslivosti s názvem „Mišmaš“, “Páté přes deváté“ a „V lese a na lovu“ ( text Leo Vala, ilustrace Petr Hrach)

Díky odb. redaktorovi PhDr.Oldřichu Koudelkovi ilustruje i příběhy jiných autorů, které přicházejí e-mailem. V jeho obrázcích nejsou jen ti zmiňovaní panďuláci, zasazuje je do širšího rámce lesa, stromů a hor.

Někteří myslivci, hlavně kamarádi Leoše Valy, mu vyčítají, že myslivci na jeho karikaturách mají všichni červené nosy, takže to vypadá, jako by všichni myslivci nadměrně užívali alkoholu, ale to samozřejmě jen tak vypadá.

Nejraději kreslí zvířátka, nejčastěji to jsou lovečtí psi, ale také jeleni, srnci, zajíci, ptáci, kteří neprotestují nad tím, jak jsou zpodobněni.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tapír – srandy plný papír…

„Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.“ Jan Werich