Šebek Miroslav

Jsem ženatý . Podruhé . To není chlubení, ale prostě to takto vyšlo.

Syna s rodinou mám v Praze. Dvě krásné vnučky. To říká každý děda, ale u nás je to pravda ! Fakt.

První obrázek mne donutila kreslit má matka. Něco pro školní soutěž. Snad to byl Titanic, nevím už přesně. Že jsem nestanul na pomyslné bedně usuzuji podle toho, že si pamatuji matčin pohlavek za mé dílo. To mne na dlouho odradilo od kreslení pro veřejnost a mou matku.

Další bod , který si vybavuji, byl zájem jednoho známého mého známého, který měl (snad) „známé“ tenkrát ve Svobodném Slově. Také špatně. Měl jsem spoustu času a když jsem přišel s obrázky, byl jsem místo nich poslán úplně někam jinam.

Neslavně dopadla i má snaha zaujmout redakci Dikobrazu.

Jeden z mých tří obrázků (prý i vtipných) jsem o něco málo později viděl v Zemědělských novinách. Bylo by to fajn, kdyby to nebylo od jiného autora. Tenkrát velmi známého. Prostě to pouze překreslil a vydal. Žádnou velkou námahu mu to asi nedalo.

Abych si ale pouze neztěžoval, po tzv. Sametové, mi nabídl, dnes již neexistující deník (nebo týdeník? Už nevím) Kurýr z Plzně, že mohu posílat víceméně politické vtipy. To také nemělo dlouhého trvání. Skončil. Pak jsem oslovil Chebský deník a tam v sobotní příloze mi umožnili pár vtipů pár let vydávat.

To také není chlubení, pouze důkaz toho, že jsem nikdy nebyl nijak zvlášť vidět a tudíž ani znám.

Prostě jsem kreslil „do šuplíku“ a pro syna a pro manželku a pro vnučky a…

 

Ukázky práce:

 

 

 

Tapír – srandy plný papír…

„Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít.“ Jan Werich