Skopal Miroslav

Narodil jsem se den po dušičkách, v hluboké totalitě, na podzim roku 1976. Na ten den si nepamatuji, ale vím, že od okamžiku, kdy jsem se naučil číst a psát, naprosto beznadějně jsem propadl literární tvorbě.

Svou první „detektivní“ povídku jsem napsal v 11ti letech do školního sešitu, na jehož zadní straně bylo tučným písmem napsáno: „AŽ DOSLOUŽÍM, CHCI DO SBĚRU!“. Kdybych se tím heslem tehdy neřídil, možná bych tu povídku ještě dnes měl.

Po delší odmlce jsem v 16ti letech začal pro svou holku psát další sešit, který jsem tehdy pracovně nazval „SBÍRKA ZVADLEJCH RŮŽÍ“. Byly to post-pubertální zamilované i depresivní básně z let 1996 – 1999 a ani tento exemplář se bohužel, díky našemu rozchodu, nedochoval.

Moje impulzivní povaha se totiž vyznačuje záchvaty zuřivé tvořivosti, kterou občas, ve zlomových životních situacích, střídají neméně bouřlivé záchvaty literární destrukce, kdy do koše letí vše, co jsem předtím pracně vytvořil. Vytvářím si tak prostor pro nové nápady a inspiraci.

Abych předešel dalším nechtěným ztrátám a mohl se s ostatními čtenáři a autory podělit o svou tvorbu, která vždy spolehlivě končila v šuplíku, založil jsem si v roce 2018 svůj osobní blog: „DENÍK KOCOURA MODROOČKA“ a facebookové stránky: „NA LEHÁTKO – MASÉR VE VÝSLUŽBĚ MASÍRUJE VAŠE BRÁNICE“. (viz. odkazy níže)

Zde naleznete vše z mé současné, vážné i nevážné, tvorby. Podotýkám, že jsem „psavec“ samouk-amatér, kterému humor není cizí a který občas zabrousí také na horkou půdu kresleného humoru.

Není tajemstvím, že jako stárnoucí masér,  celý život čekám na svou šanci a stále věřím, že se jednoho dne budu psaní věnovat profesionálně. Přispívání do časopisu Tapír je má první větší zkušenost a odrazový můstek k vyšším cílům. Děkuji Mirkovi Vostrému za příležitost, kterou mi dal.

Odkazy:
Blog – deník kocoura Modroočka

Můj Facebook

Tapír – srandy plný papír…