Tobischová Monika

VZDĚLÁNÍ: UMPRUM (střední) obor výtvarné zpracování keramiky

POVOLÁNÍ: novinářka
PŘESVĚDČENÍ: humoristka

Jsem Varačka od narození, lze tedy usuzovat, že zdejší léčebné prameny měly příznivý vliv na můj smysl pro humor.

Jsem žena, což lze předpokládat, proto mě tolik popuzuje sebestřednost mužů, kteří tvrdí, že žena nemá, ba ani nemůže mít, smysl pro humor. Kecají. Vždyť my jsme přijaly jako ideál prehistorický ženské krásy Věstonickou Venuši. Jenže zkuste některému chlapovi říct, že je Věstonický Venouš. U tohoto bodu jejich smysl pro humor končí. My jej však máme. Rozhodla jsem se, že to budu dokazovat.

Kreslený humor jsem začala publikovat v roce 1967. Ano, v minulém století. Řadu let jsem okupovala stránky časopisu Československý voják. Humorem s vojenskou tématikou jsem se stala bojeschopnou natolik, že jsem začala dobývat periodika nevojenská. Deníky, týdeníky, časopisy. Vítězným tažením jsem dobyla i Dikobrazí výšiny a dožívala v jeho nejrůznějších posametových mutacích.
V období, kdy kreslený humor nahrazovaly stupidní inzeráty dnes již zaniklých firem, nezbylo mi nic jiného, než zúčastňovat se výstav karikatur doma i v zahraničí. Vědělo se o mně a to mně těšilo. A protože by bylo škoda nekreslit, ilustrovala jsem i několik knih.
Po sametové revoluci mě oslovil jeden ze zakládajících členů poválečného Dikobrazu Jaroslav Vojtěch. Chtěl, abych mu jeho satirické texty doprovodila politickou karikaturou, což jsem pochopitelně s radostí učinila. No a od té doby se mi zalíbilo dělat si legraci s politiky a politiků. Ačkoliv se to nezdá, je to velmi snadné. Vždyť si vlastně ty náměty sami vymýšlejí… A tak mám veselý důchod.

Galerie autorky:

Tapír – srandy plný papír…

„Přátelství je součást lidského štěstí.“ Jan Werich