Žigrai Frantisek

Datum mého narození je jasným a nezpochybnitelným důkazem toho, že si mí rodiče oslavu nového roku 1972 opravdu užili.
Pastelky jsem vzal poprvé do ruky, dle hodnověrného svědectví, v devíti měsících. A všechny jsem je ožužlal. To bylo už v Mostě. Tamto bylo v Duchcově. Teda to moje narození, ne užívaní. To nevím kde bylo a ptát se nebudu.
Také já jsem už v dětství rád kreslil. Například soudruha fyzikáře jsem nakreslil tak krásně, že jsem měl na příští hodině fyziky nejčistší lavici. A to bylo taky v Mostě.
Hrozně rád rozesmívám lidi, především ty, kteří mají v řiti zaražený pilník. Jen se trochu bojím, aby jim nepopraskala kůže na obličeji.
Co bych  na sebe ještě prásknul. Kromě toho, že jsem línej jako veš (snad mi budoucí generace odpustí) jsem taky jemně barvoslepej. To jsem zjistil v Mostě. Takže až bude vodník béžovej, berte to jako umělecký záměr.
Tím, že mé kreslené vtipy můžete občas vidět na stránkách Tapíra jsem si splnil svůj dětský sen. Další na řadě je létání. Doktor tady u nás v Mostě sice tvrdí, že to na zádech jsou beďary, ale znáte doktory.
Jo a jsem z Mostu.
(Původní stručný osmisetstránkový životopis byl redakčně mírně zkrácen.)

Tapír – srandy plný papír…